Když jsem jednoho večera hledal volné místo na stole, odsunul jsem stranou tři hrnky, nabíječku, účtenky, několik propisek a krabičku s něčím, co jsem už dávno nepotřeboval. Pod hromadou věcí se objevila dřevěná plocha, kterou jsem celé týdny pořádně neviděl. Nešlo o žádný dramatický okamžik, spíš o malé a trochu trapné zjištění: prostoru jsem měl dost, jen jsem ho zaplnil.
Podobná zkušenost se opakuje v mnoha domácnostech. Skříň se sice zavírá, ale člověk v ní nic nenajde. Kuchyňská linka je plná spotřebičů, přesto při vaření překážejí. Telefon nabízí desítky aplikací, které používáme sotva jednou za měsíc. Minimalismus proto nevnímám jako soutěž v počtu věcí ani jako estetiku prázdného bytu s jednou židlí uprostřed. Spíš jako snahu znovu poznat rozdíl mezi tím, co mi slouží, a tím, co mi jen zabírá pozornost.
Méně věcí, méně rozhodování
Právě zjednodušení života bývá nejčastějším důvodem, proč lidé o minimalismu uvažují. V jednom americkém průzkumu z dubna 2023 ho uvedlo 48 procent z více než osmi tisíc dotázaných. Finance zmínilo 41 procent lidí a ekologii 29 procent. Ta čísla dávají smysl. Každá věc totiž znamená nejen nákup, ale také úklid, údržbu, hledání, přesouvání a občas i nepříjemnou otázku, proč ji vlastně pořád máme.
Mně osobně nejvíc pomáhá představa, že každá věc v bytě si potichu říká o kousek mé energie. Některé předměty ji vracejí – dobrý nůž, pohodlná bunda, kniha, ke které se vracím. Jiné ji jen spotřebovávají. Ne proto, že by byly samy o sobě špatné, ale protože jsem si je pořídil bez jasného důvodu nebo jsem jejich důvod dávno ztratil.
Minimalismus tak začíná spíš otázkou než vyhazováním. Používám to? Mám pro to místo? Kdybych to dnes neměl, koupil bych si to znovu? Odpověď nemusí být vždycky radikální. Někdy stačí přestat kupovat další podobné věci a nechat domácnost postupně zřídnout přirozeným tempem.
Úleva od nakupování
Přebytek se do bytu dostává nenápadně. Jednou je to nákup ve slevě, podruhé drobnost přidaná k objednávce, potřetí odměna po náročném týdnu. Reklama přitom pracuje s jednoduchou představou: nový předmět přinese lepší verzi života. Často přinese jen další balíček, který je třeba rozbalit a někam uložit.
Podle průzkumu z roku 2025 chce v následujících dvanácti měsících nakupovat méně nepotřebných věcí 32 procent respondentů. Více jich plánovalo nakupovat jen 12 procent. Touha brzdit spotřebu tedy není okrajový výstřelek lidí, kteří si zařídili celý byt v bílé barvě. Souvisí s penězi, únavou z neustálých nabídek i s vědomím, že další věc jen zřídka vyřeší problém, který začal někde úplně jinde.
Část Američanů si tento odstup zkouší i prostřednictvím takzvaného ekonomického blackoutu, tedy krátkého období bez zbytečných výdajů. V únoru 2025 se do alespoň jednodenního omezení nákupů zapojilo 27 procent lidí. Jeden den samozřejmě nezmění spotřební návyky přes noc, ale může odhalit, kolikrát člověk sáhne po kartě ze zvyku, nudy nebo pocitu, že by si měl něč udělat radost.
Z vlastní zkušenosti vím, že nejúčinnější nebývá zákaz, ale prodleva. Když si něco uložím do košíku a počkám do druhého dne, část věcí přestane působit naléhavě. Včera to byl údajně skvělý nápad, dnes jen další předmět, pro který bych musel hledat místo.
Někdy stačí nákup odložit o jediný den.
Úklid jako zpráva o životě
Velký úklid má zvláštní pověst. Může působit jako únavná povinnost, ale také jako chvíle, kdy si člověk všimne, jak vlastně žije. V americkém průzkumu z února 2025 plánovalo každoroční velký úklid 80 procent dotázaných. Z nich chtělo 45 procent uklízet a organizovat více než obvykle.
Za tímto zájmem nemusí být jen touha po čistších policích. Uklízení nabízí hmatatelný výsledek v době, kdy se mnoho věcí řeší nejasně a bez konce. Odnést pytel oblečení do sběrného místa je přehlednější než vyřešit dlouhodobý stres. Přerovnat zásuvku je snazší než rozhodnout, čemu chci věnovat příští rok. Přesto se právě u takových drobných zásahů někdy objeví prostor pro větší změnu.
Nemám rád vyklízení celé domácnosti během jednoho víkendu. Člověk se unaví, začne být bezohledný a vyhodí i věci, které by mu později chyběly. Lepší zkušenost mám s jednou konkrétní kategorií: jen trička, jen kosmetika, jen kuchyňské náčiní. Když vidím všechno pohromadě, mnohem snáz poznám, co se opakuje a co už dávno nepoužívám.
Tady se ukazuje rozdíl mezi minimalismem a obyčejným úklidem. Úklid vrací věci na místo. Minimalismus se ptá, proč jich na tom místě vůbec tolik je.
Jednodušší život nemusí být strohý
Minimalismus někdy vyvolává představu asketického života bez dekorací, koníčků a spontánních radostí. Takový obraz mi připadá zbytečně úzký. Jednoduchost neznamená, že si člověk nesmí koupit květiny, sbírat desky nebo mít doma poličku plnou knih. Znamená spíš, že své věci vybírá vědomě a dokáže rozpoznat rozdíl mezi radostí a automatickým hromaděním.
Význam má i ekologická stránka. Studie zveřejněná v roce 2025 na vzorku 444 lidí spojila minimalismus založený na menším počtu věcí s menší ekologickou stopou, nižší spotřebou oblečení a menším množstvím odpadu. Nejde o kouzelný způsob, jak se stát dokonale šetrným člověkem. Každý nový nákup ale znamená spotřebované suroviny, výrobu, dopravu a pozdější otázku, co s věcí udělat, až přestane sloužit.
Proto mi dává větší smysl opravovat, půjčovat si a kupovat méně kvalitnějších věcí než se snažit vytvořit dokonale prázdný interiér. Minimalismus může mít podobu opravených bot, opakovaně používané lahve nebo seznamu, na který si zapíšu, co skutečně potřebuji. Někdy je to jen rozhodnutí nechat volnou jednu zásuvku.
Po úklidu stolu jsem si nakonec nechal dřevěnou plochu prázdnou. Ne proto, že by prázdno samo o sobě bylo cíl, ale protože se mi u něj lépe přemýšlí. Ráno na něj položím hrnek, otevřu notebook a nemusím nejdřív odklízet včerejšek.
