Minulý týden jsem večer přijel domů a zjistil, že elektromobil má skoro vybitou baterii. Připojil jsem ho k nabíječce, nastavil odjezd na šestou ráno a šel spát. V noci přitom začal foukat silný vítr. Domácí baterie u sousedů, nabitá levnější elektřinou, pomohla vyrovnat odběr v celé ulici. Ráno bylo auto připravené a nikdo z nás neřešil, odkud přesně energie přišla.
Právě tak si představuji skutečný příchod technologií budoucnosti. Ne jako jednu velkou premiéru s blikajícími světly, ale jako sérii drobných změn, které si nejprve skoro nevšimneme. Za pár let mohou upravit způsob, jak topíme, cestujeme, pracujeme i léčíme nemoci.
Baterie přestanou být jen součástí auta
Největší proměna možná nebude stát na silnici, ale za domem, u továrny nebo v rozvodné síti. Bateriová úložiště se rychle mění z drahého doplňku na jednu z hlavních součástí energetiky. Jen v roce 2025 přibylo ve světě 108 gigawattů nové kapacity, meziročně o 40 procent více. Přibližně čtyři pětiny tvořily velké baterie připojené k síti.
To zní technicky, ale dopad může být velmi obyčejný. Velké úložiště nabité přes den pomůže večer, kdy lidé zapnou sporáky, tepelná čerpadla a nabíječky. Může zachytit přebytky ze slunečních elektráren a uvolnit je ve chvíli, kdy slunce zmizí za mraky. Pro domácnost to může znamenat menší výkyvy, pro město stabilnější síť a pro firmy méně situací, kdy musí omezovat výrobu.
Elektromobil se v takovém systému mění z pouhého dopravního prostředku na baterii na kolech. Zatím bych si asi nenechal auto pravidelně vybíjet kvůli potřebám sítě. Představa, že ráno nenastartuji kvůli energetickému trhu, mě neláká. Chytré řízení nabíjení ale může využívat dobu, kdy je elektřiny dostatek, a vyhnout se nejdražším hodinám bez toho, aby řidič musel cokoli hlídat.
Samotná elektromobilita se mezitím posouvá rychleji, než naznačují nekonečné debaty o dojezdu. Nasazená kapacita baterií v elektromobilech dosáhla v roce 2025 celosvětově 1,2 terawatthodiny, což představuje meziroční růst téměř o 30 procent. Baterie typu LFP tvořily více než 55 procent trhu. Tento typ bývá spojován s nižšími náklady a dobrou odolností, takže může pomoci dostat elektrická auta k širšímu okruhu řidičů.
V USA průměrná cena bateriových elektromobilů v roce 2025 klesla téměř o dvě procenta. Ještě zajímavější je provoz: v průměru vyšel zhruba o 860 dolarů ročně levněji než u benzinových vozů. Rozdíl samozřejmě závisí na ceně elektřiny, paliva, pojištění i konkrétním modelu, ale směr je čitelný. Auto už nebude rozhodovat jen podle ceny v autosalonu. Stále větší roli sehraje to, kolik stojí každý další kilometr.
Baterie se neomezí ani na dopravu a energetiku. Mohou pomáhat nemocnicím, datovým centrům nebo bytovým domům, které potřebují překlenout výpadek a zároveň snížit účty. Zkušenost s baterií se možná stane podobně nenápadnou jako zkušenost s internetem: člověk ji bude používat každý den, aniž by přemýšlel, kde přesně je.
Roboti vstoupí do práce i do domácností
Humanoidní robot zní stále trochu jako rekvizita ze sci-fi filmu. Přesto už dnes existují stroje, které zvládají opakované úkoly v průmyslovém provozu. Robot Figure 02 během jedenácti měsíců u automobilky BMW odpracoval přes 1 250 hodin, naložil více než 90 000 dílů a podílel se na výrobě přes 30 000 vozů X3.
Čísla působí skoro neuvěřitelně hlavně proto, že si humanoidního robota automaticky představujeme jako univerzálního sluhu. Realita je zatím méně efektní a praktičtější. Stroj opakuje konkrétní pohyby, pracuje v prostředí připraveném pro jeho úkol a postupně se učí zvládat situace, které by dříve vyžadovaly člověka. Právě v tom může být jeho největší síla.
Výrobní haly často potřebují přenášet součástky, kontrolovat jejich polohu nebo pracovat v nepříjemných směnách. Robot nemusí člověka nahradit ve všem. Stačí, když převezme několik fyzicky namáhavých činností a zaměstnancům nechá seřizování, dohled a řešení problémů. Možná to bude připomínat příchod vysokozdvižných vozíků: změnil práci ve skladech, ale nezrušil potřebu lidí, kteří vědí, co se ve skladu děje.
Doma bude nástup pomalejší. Robot, který spolehlivě uklidí byt, odnese prádlo, pozná rozbitou sklenici a nezamotá se do kabelu, je podstatně složitější než stroj pracující na vymezeném místě. Přesto si dovedu představit, že první užitečné modely najdou uplatnění u lidí se sníženou pohyblivostí nebo v domácnostech, kde část péče dnes leží na rodině.
Změna se odehraje také v medicíně, jen nebude na první pohled vidět. Genetická léčba Casgevy se stala první terapií schválenou americkým úřadem pro léčiva, která využívá editaci genomu. V roce 2024 se její použití rozšířilo také na beta-talasémii. Lékaři při ní upravují vlastní krvetvorné buňky pacienta tak, aby dokázaly lépe vytvářet zdravý hemoglobin.
Nejde o univerzální opravu lidského těla ani o nástroj zítřejšího domácího lékaře. Jde o náročnou léčbu určenou pro konkrétní onemocnění. Přesto představuje důležitý posun: medicína už nemusí pouze tlumit následky genetické chyby, ale může zasáhnout přímo do buněčného mechanismu, který ji způsobuje.
Podobné technologie budou mít vysokou cenu, složitou dostupnost a jistě přinesou otázky, na které nebude snadná odpověď. Kdo léčbu dostane? Jak dlouho vydrží její účinek? Co se stane, když se úprava ukáže jako nepřesná? Tyto otázky nezmizí jen proto, že věda dokáže něco nového.
Mně na tom všem připadá nejzajímavější právě obyčejnost budoucí změny. Možná si nevšimneme okamžiku, kdy se síť začne opírat o miliony baterií, kdy robot převezme část práce v továrně nebo kdy léčba upraví buňky místo dlouhodobého podávání léků. Jednoho rána jen zjistíme, že některé věci, které jsme dříve považovali za výjimečné, se staly součástí běžného dne.
