Home office se nevrátil do kanceláří. Vrátily se jen staré manažerské návyky. Firmy po období nadšení z práce na dálku znovu tlačí zaměstnance k osobní přítomnosti, přestože většina lidí nechce ani úplný návrat, ani trvalé odpojení od kolegů. Největší změnou po velkém rozmachu home office tak není konec kanceláře, ale spor o důvěru.
České firmy zůstávají hlavně u hybridního režimu. Zaměstnanci nejčastěji pracují z domova dva až tři dny týdně, i když podíl lidí se dvěma dny mimo kancelář klesl z 44 procent v roce 2024 na 32 procent v roce 2025. Čísla ukazují posun, nikoli návrat do předpandemických kolejí. Domov z pracovního týdne nezmizel. Jen už není automatickým symbolem moderního zaměstnavatele.
Kancelář se nevrátila jako centrum práce, ale jako centrum kontroly
Pro mnoho vedoucích pracovníků zůstává kancelář místem, kde se dá snadno ověřit, kdo přišel, kdo sedí u stolu a kdo je k dispozici. Taková kontrola je pohodlná, ale s výsledky práce má často jen volnou souvislost. Přítomnost v budově se dá změřit během několika vteřin. Kvalita rozhodnutí, soustředění nebo schopnost dotáhnout složitý úkol už vyžaduje podstatně víc přemýšlení.
Právě tady se ukázala slabina části firem. Home office nezničil pracovní disciplínu tolik jako představu, že dobrý výkon musí být viditelný. Některé týmy zjistily, že jejich procesy stojí na neustálých schůzkách, rychlém odchytávání lidí na chodbě a osobním dohledu. Když se zaměstnanci přesunuli domů, nefungovala práce. Ne proto, že by lidé přestali pracovat, ale protože firma nikdy pořádně neurčila, co vlastně považuje za výsledek.
Nepříjemná otázka zní: chtějí manažeři zaměstnance zpátky kvůli spolupráci, nebo proto, že jim chybí pocit kontroly? Odpověď nebude u všech stejná. Požadavek na návrat do kanceláře může dávat smysl u týmů, které řeší citlivé projekty, složitou koordinaci nebo práci vyžadující fyzickou přítomnost. Plošný příkaz pro všechny ale často připomíná spíš organizační berličku než promyšlenou strategii.
Český kompromis má podobu dvou dnů doma a tří v kanceláři
České firmy se zatím drží uprostřed. Hybridní režim se stal praktickým kompromisem mezi potřebou osobního kontaktu a požadavkem zaměstnanců na větší volnost. Dva nebo tři dny doma umožní lidem lépe plánovat soustředěnou práci, omezit dojíždění a sladit zaměstnání s rodinnými povinnostmi. Zbývající čas v kanceláři má sloužit poradám, týmové spolupráci a vztahům, které se přes obrazovku budují pomaleji.
Jenže hybridní práce není jeden režim. Někde si tým společně určuje dny, jinde vedení přidělí pevný rozvrh. V jedné firmě znamená práce z domova klid na analytický úkol, v jiné jen celodenní sérii videohovorů z kuchyňského stolu. Pěkně zařízená domácí pracovna je navíc spíš reklamní obrázek než běžná realita. Mnoho lidí pracuje v pokoji, kde večer skládají prádlo, řeší školní úkoly dětí nebo hledají místo pro další nabíječku.
Rozdílná pravidla vytvářejí i novou nerovnost. Zaměstnanec, který bydlí blízko kanceláře, snáší povinný návrat jinak než člověk dojíždějící dvě hodiny denně. Rodič malého dítěte řeší jiný problém než absolvent, který potřebuje rychle získat zkušenosti a kontakty. Stejná firemní politika proto nemusí být spravedlivá jen proto, že platí pro všechny.
Schůzky přežily přesun domů, ale změnily tempo práce
V českých firmách se v roce 2024 konaly online pracovní schůzky ve 47 procentech podniků. Průměr Evropské unie byl 53 procent. Není to dramatický rozdíl, spíš připomínka, že videohovory se staly běžnou součástí práce, aniž by české firmy v digitalizaci pracovních procesů patřily k evropské špičce.
Online schůzka přitom není jen schůzka v menším okně. Změnila se délka soustředění, způsob rozhodování i vztah lidí k času. Do kalendáře lze bez většího odporu přidat další třicetiminutové setkání, protože nikdo nemusí přecházet přes celé město. Výsledkem bývá pracovní den rozdrobený na malé úseky, v nichž se člověk mezi dvěma hovory sotva stihne nadechnout.
Kancelář měla své hlučné chodby a neplánované vyrušování. Práce na dálku přinesla jiný druh rušení: oznámení, chaty, mikrofony a pocit, že člověk musí reagovat okamžitě. Kamera navíc vytvořila zvláštní pracovní divadlo. Zaměstnanec je doma, ale zároveň musí dokazovat, že je doma přítomen správným způsobem.
Amerika ukazuje, že zaměstnanci už zpátky nepůjdou potichu
Ve Spojených státech pracovalo v lednu a únoru 2026 alespoň částečně na dálku přibližně 22 procent zaměstnanců. Podíl se proti předchozím dvěma letům téměř nezměnil. Práce na dálku se tedy nestala krátkou mimořádnou epizodou, která sama od sebe zmizí. Usadila se v pracovním trhu jako trvalá možnost, byť dostupná hlavně u profesí, které lze vykonávat na počítači.
Preference zaměstnanců jsou ještě výraznější. Mezi Američany, jejichž práci lze dělat na dálku, dávalo v listopadu 2025 hybridnímu režimu přednost 61 procent lidí. Výhradní práci z domova chtělo 33 procent a každodenní práci z kanceláře jen 6 procent. Tak malý zájem o úplný návrat nejde vysvětlit módním výstřelkem. Lidé si jednoduše vyzkoušeli jiný způsob práce a zjistili, že některé hodiny v kanceláři jim nic nepřinášejí.
Přesto se velké firmy vydaly opačným směrem. Amazon od roku 2025 požaduje po korporátních zaměstnancích přítomnost v kanceláři pět dní týdně. Podobné plošné návraty zavedla také Meta a část americké federální správy. Tyto kroky vysílají zaměstnancům jasný signál: flexibilita není právo, ale výhoda, kterou může vedení kdykoli odebrat.
Takový přístup může krátkodobě posílit návštěvnost kanceláří. Zároveň ale otevírá dveře odchodům lidí, kteří si mohou vybrat jiného zaměstnavatele. Práce na dálku se z benefitu proměnila v součást vyjednávací síly. Kdo ji nabízí, láká kandidáty. Kdo ji ruší, musí vysvětlit proč.
Budoucnost nebude bez kanceláří, ale bez slepé poslušnosti
Kanceláře nezmizí. Budou menší, účelnější a více zaměřené na setkávání než na osm hodin individuální práce u stejného stolu. Firmy budou muset přesněji rozlišovat, kdy je osobní přítomnost skutečně přínosná a kdy pouze uklidňuje nadřízeného.
Zaměstnanci zase narazí na hranice volnosti. Home office neznamená dostupnost od rána do večera, ale ani právo zmizet z týmové spolupráce. Hybridní práce potřebuje jasné dohody o dostupnosti, předávání úkolů a dnech, kdy se lidé potkávají. Bez nich se z flexibility rychle stane chaos.
Největší změna proto neleží v počtu dnů doma. Leží v tom, zda firmy dokážou řídit práci podle výsledků, nebo se znovu vrátí k počítání židlí obsazených v kanceláři.
