Z 3 400 služeb českého státu jich bylo k 14. srpnu 2026 digitalizováno 3 008. To znamená, že elektronicky už lze řešit téměř devět z deseti agend, které stát nabízí. Zbývajících 392 služeb má být dokončeno do 1. února 2027. Rozsah změny je větší, než může naznačovat samotné slovo digitalizace: nejde jen o formuláře ke stažení, ale o postupy, u nichž člověk může žádost vyplnit, odeslat a sledovat bez návštěvy úřadu.
Pro občana se digitální stát nejčastěji otevírá přes Portál občana. V prosinci 2025 měl 2,14 milionu registrovaných uživatelů, kteří se během měsíce přihlásili celkem 21,6 milionu krát. Elektronicky přes něj tehdy putovalo 499 125 podání. Samotný počet přihlášení ukazuje, že portál neslouží jen k jednorázovému vyřízení žádosti. Lidé se do něj vracejí kvůli různým agendám a používají ho jako rozcestník ke službám, které dříve vyžadovaly hledání správného úřadu, formuláře a úředních hodin.
Rozhodující podmínkou je přihlášení. Digitální identitu už alespoň jednou použilo více než pět milionů lidí, přibližně 56 procent dospělých obyvatel Česka. Elektronické služby tedy nejsou uzavřeným světem pro technologické nadšence, přesto jejich využívání stále není automatické. Část lidí službu objeví až ve chvíli, kdy řeší konkrétní životní situaci, jiní dávají přednost osobní návštěvě, protože si nejsou jistí postupem nebo způsobem ověření.
Právě tady se ukazuje rozdíl mezi tím, že je služba digitalizovaná, a tím, že je skutečně pohodlná. Nestačí převést papírový formulář na obrazovku. Uživatel potřebuje vědět, kde začít, jak se přihlásit, které údaje doplnit a zda po odeslání dostane potvrzení. Dobře udělaná elektronická služba tyto kroky skryje do přehledného postupu. Špatně vysvětlená služba jen přesune úřední bludiště do počítače. Každý, kdo někdy hledal správný typ žádosti těsně před koncem pracovní doby, ten rozdíl pozná okamžitě.
Výrazným příkladem jsou eDoklady. K 25. květnu 2026 si aplikaci stáhlo 1 000 088 lidí a registrováno bylo 48 568 ověřovatelů. Z nich připadalo 7 751 na úřady. Elektronická podoba občanského průkazu tak nestojí jen na telefonu občana, ale také na síti míst, která doklad umějí přijmout a ověřit. Přes milion stažení představuje silný nástup, zatímco počet ověřovatelů připomíná praktickou podmínku každé podobné změny: digitální doklad má smysl teprve tehdy, když ho druhá strana dokáže bez potíží použít.
Elektronické vyřizování se rozšiřuje i do oblastí, které lidé obvykle spojují s úřadem práce nebo sociální správou. Nově lze online řešit například ukončení evidence uchazeče o zaměstnání, ohlašovací povinnost u dávky státní sociální pomoci nebo změny u příspěvku na péči. Nejde o drobnosti. Takové úkony často vznikají kvůli změně zaměstnání, příjmu, zdravotního stavu nebo rodinné situace, tedy v okamžiku, kdy člověk potřebuje reagovat rychle a přesně.
U sociálních dávek má elektronická cesta ještě jeden praktický význam: snižuje počet návštěv, které by jinak mohly být nutné kvůli pouhému oznámení změny. Samotné podmínky nároku samozřejmě nezmizí a stát může dál vyžadovat potřebné doklady. Odpadá však alespoň část přenášení informací mezi domácností a úřadem. Pro někoho je to otázka pohodlí, pro člověka s omezenou pohyblivostí nebo složitou pracovní dobou může jít o výrazně větší rozdíl.
Vedle Portálu občana zůstávají důležitým pilířem datové schránky. V dubnu 2026 jich existovalo 5 000 686. Jejich počet zahrnuje různé typy schránek, nejen běžné účty fyzických osob, ale číslo dobře ukazuje, jak rozsáhlá se elektronická komunikace státu stala. Datová schránka není jen elektronická poštovní schránka. U řady úředních úkonů umožňuje poslat podání způsobem, který má vůči úřadu právní účinky obdobné klasickému doručení.
Čísla doplňuje provoz Czech POINTů. Za rok 2025 přes ně proběhlo 2 684 751 transakcí. To je důležitý signál, protože digitalizace neznamená, že osobní kontaktní místa přestala být potřebná. Czech POINT funguje jako prostředník pro lidi, kteří potřebují výpis, ověření nebo pomoc s úkonem, ale nechtějí či nemohou všechno řešit sami online. Elektronický stát tak nevytváří jedinou povinnou trasu. Nabízí několik cest, jejichž použitelnost závisí na konkrétní službě, vybavení i zkušenosti člověka.
Přesun agend do online prostředí přináší i novou odpovědnost. Uživatel si musí hlídat přihlašovací údaje, upozornění a doručené zprávy, protože elektronická komunikace může mít pevné lhůty. Úřad naopak musí vysvětlit, co se po odeslání skutečně stane a kde občan najde výsledek. Rozhodující nebude samotný počet digitalizovaných služeb, ale to, zda člověk během vyřizování pozná, že žádost prošla, komu byla předána a co má udělat dál.
Tempo posledních let ukazuje, že český stát už nestaví digitální služby jako doplněk k papírovým přepážkám. Portál občana, eDoklady, datové schránky i elektronické sociální agendy vytvářejí jeden stále hustší systém, do kterého se lidé zapojují podle toho, co právě potřebují. Zbývající stovky služeb proto nebudou jen technickým detailem. Právě u nich se ukáže, zda digitalizace dokáže zkrátit cestu občana k úřadu, nebo pouze nabídne další způsob, jak se v něm zorientovat.
